les Enfants Perdus

Brno

Brno

(Poznámka editora) K této akci se u mě sešly hned dva zápisy, od Elišky a Honzy. Bylo by neslušné kterýkoliv z nich nezveřejnit, takže čtěte...

Eliška

Byl horký letní den, krátce po poledni a já jsem netrpělivě očekávala minutu, kdy bude třeba vyrazit směr Brno. Letos to mělo být v mnoha ohledech jiné, než předchozí ročníky a tento fakt mi na napětí, které jsem pociťovala, nijak neubíral.

Konečně mě Mirek s Lenkou naložili a oktávka vyrazila k Novému Jičínu pro posledního pasažéra, kterým tentokráte nebyla Verča, ale Darina. Chvíli nám sice trvalo než jsme se našli a pak další chvíli než Darina donesla věci, které jí naprosto zlomyslně vyskočily z báglu, aby mohly zůstat hezky doma. Když už jsme tedy byli komplet, vyrazili jsme statečně na Brno.

Cesta proběhla v klidu a bez větších komplikací. Zajímavé to začalo být až v Brně, které bylo rozbombardované, jako by Brňáci chystali zákopovou válku. Díky Lence, která měla vše předem obhlédnuté jsme však nijak nemuseli bloudit a na Špilas jsme se zakrátko prokličkovali.

Velmi brzy jsme zjistili, že jsme na místě bezkonkurenčně druzí, předběhli nás pouze organizátoři. Dle pokynů jsme si vyložili věci na úhlednou hromadu a čekali až budou postaveny všechny přístřešky pro místní, kteří tímto pozbyli nároku na stan. Mirek s Lenkou mezitím statečně vyrazili hledat dost dlouhý prostor, kde by mohla oktávka i s furikem bezpečně počkat do nedělního rána.

Když organizátoři slavně dokončili předvádění svého architektonického umu, povolili nám začít s vlastní stavbou „tam“. No vzhledem k tomu, že to jejich „tam“ bylo na opačném konci prostranství, než jsme si vyložili hromádku, rozhodli jsme se, poté co se Mirek s Lenkou vrátili, že pěchotní veleáčko postavíme „tady“ a nikam se nestěhujem.

I přes to, že stavbu áčka jsme neměli tolik možností potrénovat, jako stavbu jurty, celkem se nám dařilo. Byli jsme už téměř ubytováni, stačilo si jen rozbalit spaní, když se přiblížil jeden z organizátorů a sdělil nám, že zítra se má nad našimi hlavami konat cikánská svatba. Jaká byla naše radost, to si asi dovedete představit …

Někteří však byli i nadále aktivní a rozhodli se Honzovi ulehčit. Protože přislíbil přivést holky a sbalil nám pro ně áčko, záhy stálo i to, aby si mohl Honza harém bez prodlev ihned po příjezdu ubytovat. To jsme však netušili, že mezitím Hraběnka v Jičíně předala řízení Jirkovi Matyášovi a hned poté se její vozítko rozhodlo, že s tímhle řidičem nevyjede ani z Jičína.

Takže nakonec přijelo Volvo za ohromného rachotu pozdě v noci a doslova praskalo ve švech. A áčko, původně míněné jako školka, bylo obsazeno Jirkou, Monikou a Langošem, který byl z veleáčka deportován.

Ráno se k nám přidal Bivoj s patřičným doprovodem a v průběhu dopoledne se objevila i Káťule s holkama.

Dopolední průvod za přítomnosti televizních kamer jsme celkem úspěšně zvládli a do oběda jsme měl program už jen ve vlastní režii.

Většina z nás se tedy dříve či později odebrala hledat stánky, které mimo jiných lákadel slibovaly i studené pití.

Poté co jsem i já podpořila naše stánkaře a odnesla si několik tentononců, našla jsem v áčku nafasovaný oběd, který tentokrát sestával z polívky nudlové a jakéhosik řízku a bramborového salátu.

Letní teplo se statečně vyšplhalo nahoru na hrad a tak se cesty ke stánkům opakovaly a na stole přibyla slušná řádka kelímků.

A pak to přišlo, čas chystat se k bitvě. Byli jsme sice obránci, ale i přesto jsme si slušně zaběhali do kopce a s námi i televizní štáb. Když se konečně rozezněly zvony ohlašující „poledne“ a tedy i konec dobývání měli jsme už mezi sebou několik válečných invalidů. Většina z nich se ze svých bolístek vzpamatovala celkem rychle, jen Mirek ještě několik dní (a možná i více) kulhal.

Nezbylo než odpočívat a počkat na večeři. Místo tradiční svíčkové však k mému zklamání bylo jakésik chilli con carne. Když se zanedlouho začalo schylovat k večeru, dobrá polovina obsady se rozloučila a vyrazila k domovu. Langoš naskočil do volva a vezl domů Matyášovy i s Hraběnkou, Káťuli a holky nám však nechal, abychom nebyli úplně bez dozoru a snad něco nevyvedli.

Teď už jsme se bezpečně všichni uložili v áčku a myslím, že když už jsme se nemuseli obávat, že nás vzbudí přijíždějící tank, šli jsme docela brzo spát.

Zní to jako konec? Ale kdeže. Nevím jak dlouho jsem spala a ani nevím, co mě vzbudilo. Ale stalo se a nebyla jsem vzhůru sama, většina obyvatel megaáčka byla více či méně vzhůru. A pak si začala partička, která seděla za stěnou zpívat, no zpívali jsme taky, někteří, stejně se nám ne a nedařilo usnout.

Nezpívalo jim to špatně, chvílema to i vypadalo, že o nás ví stejně jak my o nich a nechají nás abychom jim napovídali. Naprosto bezkonkurenčně je však pobavilo, když holčina do studentské halenky vytrvale doplňovala že ona taky taky. A poslouchalo se to opravdu docela dobře. Nakonec však i oni usoudili, že se přesunou jinam (možná spát možná ne) a tak si po nějakém čase spánek našel cestu i za námi.

Ráno si pak Langoš přijel vyzvednout harém a pomoct nám zbořit áčko. Poté nám naznačil kudy z Brna ven a my se mohli radovat, že jsme zase přežili a nepřekročili povolené ztráty.

Co na závěr? Užili jsme si to a to je myslím hlavní. Zahráli jsme si ve zprávách a ani jednou jsme nezmokli. Takže myslím, že příště bychom mohli jet znova.

Jo a P.S. o cikánské svatbě jsme vůbec nevěděli a za to mají +

Honza

Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď.....

Tak jsme po klábosení se konečně dohodli, že vyrazíme. Dokonce se podařilo ulovit i Hraběnku, že vezme auto. Vše šlo v pohodě, dokud nestrčila za volant Jiříka. Od té doby nefungovalo pořádně snad nic. Auto, motorka, doprava, počasí, nohy, děvčata.... No jo, příjezd ideálně v pátek v podvečer nebo v sobotu, ale v 10:00 už musíme fungovat. Doporučuji tedy v pátek. Spaní ve vlastních stanech na hradě. To je krásná teorie. Bivoj se vracel z dovolené a byl v okolí Brna, takže OK. Ale holky musely z auta na vlak a Honza to musel několikrát otočit. Ještě že Lenka s Eliškou a Mirkem jeli se stanem napřed.

Zkrácený program ...

Sobota 18.8.2018

10.00 - Nástup vojska na Špilberku, odchod pod hrad

10.30 - Seskupení naproti Hotelu Internacional (park pod hradem)

10.45 - Odchod do kostela Sv. Jakuba

11.00 - Položení kytice u Raduita de Souches v chrámu Sv. Jakuba

A TO UŽ JE

MIRÉÉÉÉÉK!

cca 12.00 - návrat vojska na hrad

16.00 - Bitva na svazích pod Špilberkem–joj to byla výheň.

SLEPICÉÉÉÉÉÉ

20.00 - 22.00 Večerní program na Špilberku – No na Špilasu byla nějaká romská svatba, takže bylo živo až do ranních hodin, ale pod hradbami účastníci spali jak Růženky. Když jsem v 7 ráno dorazil pro zbytek, tak byli růžoví jak šípek. A víc nevím, bo mi toho Káťule víc neřekla a já byl spíš furt za volantem.

Aktuality

Setkání studentů

17. 04. 2024

Jablunkov

15. 08. 2023

Tenczyn

02. 08. 2023