Z tohoto výjezdu jsem měl „velkou radost“ už chvíli před jejím konáním, zhruba od okamžiku, kdy na mě Honza s grácií přesunul její organizaci a velení, protože v den konání akce měl něco jiného. Následoval můj úlek a zděšení, vystřídaný postupným zklidněním. Pak se začalo organizovat, řešit a připravovat program pro děti na požadovanou dobu.
Přípravy vyvrcholily v pátek odpoledne, kdy jsem přijel k Honzovi do parku a k mému údivu našel Honzu sedícího čtoucího knihu na lavečce v parku. Program mu již skončil. Měl jsem radost když se mi ho po chvíli povedlo ukecat k cestě, alespoň jako nevystupujícího "mentora". Když se ukázal taky Mates, tak jsme ještě lehce potrénovali připravované ukázky, počkali na Toma Beinsteina a vyrazili. Příjezd na tábořiště nám malinko zkomplikovali místní, kteří nás poslali objížďkou. Příjezd byl ovšem načasován "perfektně", protože hned po našem příjezdu začalo hodně pršet. Na místě jsme se potkali s Jéňou, který dorazil chvíli před námi. Nanosili jsme vybavení do velkého stanu, na lavečky uvnitř se shromáždili všechny děti i dospělí a nic nám nebránilo začít.
První bylo představení naší skupiny a ukázka výstroje vojáků: pikenýr/rondašír. Následovalo mušketýrské duo Mates a Jéňa, a ukázku uzavřel Tom představením arkebuzíra. Navzdory nízkému stropu a tyčkám pod stropem stanu jsme s Matesem opatrně ukázali také připravené souboje s chladnými zbraněmi – vystřídaly se obouruční meč, kord, tesák a hůl.
Po těchto ukázkách jsme vyzvali naše diváky aby si vyzkoušeli a potěžkali naše vybavení. Zvedaly se meče, zkoušely zbroje a debatovalo se, co je asi lepší.
Následoval výcvik mladých pikenýrů. Dostal jsem asi 8 dvoumetrových tyčí, mezi mladšími dětmi se rychle našel dostatek dobrovolníků a začali jsme. Postupně se naučili základní povely s píkou – píku k noze, píku vztyč, píky proti pěším atd. Všichni jsme se bavili, jak mí rekruti, tak diváci. Než tahle ukázka skončila, tak se počasí venku umoudřilo a přestalo pršet. Takže jsme po jejím skončení mohli venku mezi chatkami předvést střelbu z mušket a arkebuzy. Vystřílelo se několik salv.
Když pušky utichly a postupně jsme začali ztrácet zájem malých diváků, nachystali jsme poslední část našeho programu. Připravili jsme pro ně malou soutěž pro dva pětičlenné týmy starších dětí. Každý tým měl za úkol postupně obléct zbroj na jednoho člena týmu a nasadit mu přilbu. Následně měl soutěžící ve zbroji vyrazit kupředu, kde asi dva kroky před ním ležel na zemi kord. Ten vzal do ruky a o dva kroky dále s ním zaútočil na nepřítele (zavěšený pytel sena) a vrátil se zpět ke svému týmu, kde ho odstrojili a připravili zase dalšího soutěžícího. Soutěžili kluci proti holkám. Každý tým ještě před startem dostal jednoho kapitána (Mates a já), který absolvoval první kolo, aby si nejprve děti měly na kom vyzkoušet oblékání zbroje. Za sebe musím říct, že mě tahle soutěž velice bavila. Diváci velmi nadšeně povzbuzovali soutěžící, nervy tekly, nakonec zvítězilo družstvo kluků.
Po této poslední ukázce jsme všem poděkovali, sbalili si zase vybavení a rozjeli se domů. Cestou jsme zjistili, že zatímco jsme byli pryč se kolem Kopřivnice přehnaly silné deště, které způsobily že v Závišicích se vylil potok z koryta a v Sedlinicích téměř taky. Místy dokonce padaly asi 2 cm velké kroupy. Což aspoň pro mě udělalo takovou trochu nepříjemnou tečku za (jinak fajn) akcí.
17. 04. 2024
Dne 20.4.2024 vystoupíme na Slezkoostravském hradě na akci Setkání studentů. Budeme k vidění bude povelová technika, výstroj a výzbroj mušketýrů z období třicetileté války. Bližší informace k akci jsou k dispozici zde.
15. 08. 2023
02. 08. 2023
O víkendu 4.-6.8. se v Polsku zúčastníme dalšího ročníku tradiční rekonstrukce dobývání zámku Tenczyn švédskou armádou z roku 1655.